Dnes je to přesně 2,5 měsíce od chvíle, kdy jsem přestal pít alkohol! Proč jsem nepočkal s tímhle příspěvkem až na tříměsíční hranici? Protože jsem prostě musel oslavit, že jsem strávil Silvestra střízlivý, a trochu se za to poplácat po zádech, samozřejmě.
Silvestr jako žádný jiný
Poprvé po letech (po mnoha letech?) jsem na Silvestra nic nepil. Prostě jsem usnul v obvyklou dobu a ani jsem se neprobudil na ohňostroje nebo na ten večírkový rozruch.
Nudné a trapné? Možná podle některých měřítek. Ale ono to má jeden háček: druhý den jsem si šel zaběhat. Po nedávné nemoci mi návrat ven přinesl tolik radosti. Znovu cítit tu sílu v nohou je k nezaplacení.
Jak najít jiný druh opojení
Upřímně, zrovna teď mě běhání nabíjí víc než většina jiných věcí. Je něco hlubokého na tom probudit se 1. ledna s:
-
jasnou hlavou místo tepající kocoviny
-
energií místo vyčerpání
-
motivací místo lítosti
-
schopností si první den nového roku opravdu užít
Takže myslím, že zatím budu Silvestra dál slavit po svém: zaspáním.
Život jako oslava
Protože přiznejme si to: můj život už teď je tak trochu oslava a každý den si značím po svém. Ne přípitkem šampaňským o půlnoci, ale ranními běhy a rány s jasnou hlavou. Tím, že jsem přítomný a žiju, místo abych se odpojil.
"Nejlepší oslavy jsou ty, na které si pak skutečně vzpomenete."
Žádné hloubání není potřeba
Sedmdesát pět dní za sebou a upřímně? Žádné hluboké filozofické hloubání tu není potřeba. Někdy je střízlivost jen o jednoduchých vítězstvích:
-
probudit se beze studu
-
mít energii na věci, které máte rádi
-
být na sebe konečně pyšný
-
svůj život doopravdy prožívat, místo abyste ho otupovali
ANO, SAKRA. To je ono. To je celý příspěvek.
Na dalších 75 dní, a pak na dalších 75 po nich. Jedna střízlivá oslava po druhé.
