Ahoj všichni! Tři týdny mám za sebou, 21 dní střízlivosti! Od teď se budu hlásit až u třicetidenního milníku.
Dosáhnout tří týdnů působí výrazně jinak než dva týdny. První dva týdny byly hlavně o přežití, o zatínání zubů při překonávání chutí a o tom dostat se do postele bez napití. Ale po 21 dnech se něco posunulo. Každodenní boj tu pořád je, ale už není tak všepohlcující. Začínám si všímat vzorců, místo abych na ně jen reagoval.
Únava jako spouštěč
Zjistil jsem, že vyčerpání je moje Achillova pata. Když jsem úplně vyšťavený, nutkání dát si pivo udeří jako vlna. Je to starý autopilot mého mozku, který se zapne a hledá tu známou únikovou cestu.
Zajímavé je, že mě nedostává emoční stres ani společenský tlak. Je to čistá fyzická únava. Po dlouhém dni, kdy mám prázdnou nádrž vůle a jedu na poslední zbytky sil, tehdy se ozve ten hlas: "jen jedno pivo, zasloužíš si to." Začal jsem si tento vzorec jasně všímat a upřímně, už jen to, že ho pojmenuju, mu bere část jeho síly.
Moje dosavadní řešení: když cítím, jak se to vyčerpání plíží, snažím se sníst něco pořádného a co nejrychleji se dostat do vodorovné polohy. Zní to jednoduše, ale dostat se ze situace dřív, než chutě eskalují, mi funguje. Plný žaludek a gauč jako by celou tu věc zkratovaly.
Úroveň stresu a trénink
Tady je něco nečekaného. Moje chytré hodinky mi pořád ukazují, že úroveň stresu mám vyšší než když jsem pil. Zpočátku mě to trochu vyděsilo. Neměla snad střízlivost stres snižovat?
Ale je to takhle: od chvíle, co jsem přestal pít, jsem výrazně přidal v tréninku. Chodím do posilovny tvrději, víc běhám, tlačím své tělo způsoby, které jsem si nemohl dovolit, když jsem byl třikrát týdně s kocovinou. Takže to může být jen fyziologický stres ze zvýšené fyzické zátěže, ne psychologický stres ze střízlivosti.
Je fascinující, jak stejná metrika může vyprávět úplně jiné příběhy podle kontextu. Moje tělo je pod větším stresem, ano, ale je to ten dobrý druh. Ten, který buduje svaly a vytrvalost, místo aby ničil játra.
Spánek po třech týdnech
Jedna věc, před kterou mě nikdo nevaroval: spánek je kolem třetího týdne divný. První dva týdny jsem buď spal jako zabitý (čisté vyčerpání), nebo skoro vůbec. Teď se to ustaluje do něčeho normálnějšího, ale mám neuvěřitelně živé sny. Doslova na úrovni celovečerního filmu.
Četl jsem, že je to běžné. Tvůj mozek konečně zase dostává pořádný REM spánek poté, co byl tak dlouho potlačovaný alkoholem, a dohání zameškané. Je to dezorientující, ale taky tak nějak fascinující. Za tři týdny střízlivosti se mi zdá víc snů než za celý poslední rok pití.
Co se vlastně změnilo
Když se ohlédnu za těmito 21 dny, tady je to, čeho jsem si všiml:
- Ranní jasná hlava: Probudím se a moje mysl je prostě... čistá. Žádná mlha v hlavě, žádné skládání včerejška dohromady, žádná tíseň.
- Vrátila se chuť k jídlu: Skutečný hlad, ne to mlsání vyvolané alkoholem. Vlastně mám chuť na zdravé jídlo.
- Škála emocí: Cítím věci intenzivněji, ty dobré i ty špatné. Na to si člověk musí zvyknout.
- Čas: Mám ho najednou mnohem víc. Večery jsou rázem o tři hodiny delší, když je nepropijete.
Cesta ke třicítce
Devět dní do měsíčního milníku. Připadá to zároveň blízko i nedosažitelně daleko. Snažím se nepřemýšlet moc dopředu a brát to den po dni. Ale lhal bych, kdybych řekl, že se už teď netěším, až budu psát ten třicetidenní příspěvek.
Hodně štěstí všem ostatním na této cestě!
Hodně štěstí, lidi!
21 dní hotovo! Pochopení toho, jak únava spouští chutě, zjištění, že vyšší úroveň stresu může být způsobena zvýšeným fyzickým tréninkem, a ne střízlivostí samotnou, a zažívání živých snů, které přicházejí s návratem skutečného spánku.
