Vždycky jsem si myslel, že alkohol kazí hlavně mou mysl: náladu, úzkost, spánek a tak dále. To byly ty zjevné cíle, věci, kterých si všimnete hned, když pijete nebo máte kocovinu. Ale co mě po dosažení střízlivosti překvapilo nejvíc? Fyzická energie.
Propady jsou pryč
Už se mi nestává, že bych se uprostřed dne náhodně zhroutil. Znáte ten pocit: udeří druhá hodina odpoledne a najednou se sotva vlečete. Potřebujete kávu, šlofíka, cokoli, abyste to odpoledne přečkali. Myslel jsem si, že to je prostě normální dospělácký život. Každý je přece odpoledne unavený, ne?
Omyl. Byl to alkohol. I několik dní po pití, i když jsem se cítil "v pohodě", se mé tělo pořád zotavovalo. To odpolední vyčerpání nebylo normální: byla to má výchozí úroveň, uměle snížená neustálou konzumací alkoholu.
Konec "režimu zotavení"
Mé tělo už nemá pocit, že by celou dobu jelo v "režimu zotavení". Když jsem pil, neuvědomoval jsem si, kolik energie mé tělo věnovalo jen tomu, aby se... vypořádalo s alkoholem. Aby ho zpracovalo, opravilo škody, snažilo se udržet homeostázu, zatímco jsem do něj pořád lil etanol.
A teď? Mé tělo může tuhle energii využít na opravdové žití. Na pohyb. Na přemýšlení. Na hojení skutečných zranění místo těch, která jsem si způsobil sám.
Cvičení je jiné
I mé tréninky působí čistěji. Není to, jako bych za sebou táhl mrtvou váhu. Mé svaly lépe reagují. Rychleji se zotavuji. Bolavost je toho dobrého druhu: ta "tvrdě jsem makal", ne ta "mé tělo je zmatené a zanícené".
Mám lepší výdrž, lepší sílu, lepší koordinaci. Není to tak, že bych se najednou stal sportovcem: jen mám pocit, že používám tělo, které opravdu mám, místo jeho zdegradované verze.
I chůze je příjemnější
Tohle mě překvapilo nejvíc. I chůze venku je příjemnější. Lehčí. Plynulejší. Klouby mě tolik nebolí. Snáz se mi dýchá. Dokážu jít déle, aniž bych se zadýchal nebo unavil.
Zní to tak jednoduše, ale záleží na tom. Pohyb by neměl být dřina. Vaše tělo by nemělo být pořád těžké. Ale když pravidelně pijete, je: a ani si to neuvědomíte, dokud to nepřestane.
Má výchozí úroveň už není 20 % baterie
Přesně tak to předtím vypadalo: jako bych pořád jel na 20 % baterie. Některé dny lepší, jiné horší, ale nikdy plně nabitý. Nikdy fungující na plný výkon. Myslel jsem si, že to je prostě stárnutím, nebo stresem, nebo nedostatkem spánku.
Ale byl to alkohol. Vždycky to byl alkohol, který mi potichu vybíjel baterii na pozadí.
Teď se probouzím na 70-80 %. Není to dokonalé, život je pořád život, ale je to udržitelné. Zvládnu celý den, aniž bych měl pocit, že jedu na výpary. Na konci dne mi zbývá energie. Po práci dokážu něco dělat. Můžu si užívat večery místo toho, abych se jen složil na gauč.
Tahle energie nepůsobí vynuceně
Tohle mě fakt dostává: tahle energie nepůsobí vynuceně. Není to jako kofein, kdy dostanete prudký nárůst a pak propad. Není to jako předtréninková směs, po které jste roztřesení a nabuzení. Je prostě... stálá. Čistá. Přirozená.
Takhle jsem měl fungovat celou dobu. Tohle je má skutečná výchozí úroveň: ta, se kterou jsem se narodil, ta, které je mé tělo schopné, když se každý týden aktivně neotravuji.
Tolik času promarněného kvůli pitomému chlastu
Neuvědomoval jsem si, jak moc mě alkohol na pozadí vyčerpával, dokud nebyl pryč. Myslel jsem si, že jsem v pohodě. Myslel jsem si, že to zvládám. Myslel jsem si, že ta únava, ta malátnost, to neustálé tlumené vyčerpání jsou prostě... život.
Ale nebyly. Byl to chlast. Potichu, neviditelně mi vysával energii, každičký den. I ve dnech, kdy jsem nepil. I ve dnech, kdy jsem se cítil "zotavený".
Mám pocit, že jsem promarnil tolik času fungováním na poloviční výkon. Ale netrápím se tím. Jsem prostě vděčný, že jsem na to přišel teď a že každý další den je dnem na plnou sílu.
Pokud uvažujete o tom, že přestanete
Pokud zvažujete střízlivost nebo jste na začátku své cesty, věnujte pozornost své fyzické energii. Nesoustřeďte se jen na to mentální (i když i to je důležité). Všímejte si, jak se vaše tělo cítí. Všímejte si, jestli máte ve tři odpoledne ještě energii. Všímejte si, jestli jsou vaše tréninky jiné. Všímejte si, jestli je chůze snazší.
Dejte tomu čas: nestane se to přes noc. Ale když to zapadne na místo, když si uvědomíte, že vaše tělo už není v neustálém režimu zotavení, je to zlom.
Takhle se máte cítit. Tohle je vaše skutečná výchozí úroveň. A stojí za to za ni bojovat.
